Kdo to je a proč se o něm vůbec bavíme?

Možná jste tu fotku už někde viděli. Starší pán, brýle, usmívá se do objektivu a jinak moc nevíme, protože zbytek těla mu zakrývá obrovský demižon. Ne, tohle není Láďa, alkoholik odvedle, toto je pan Latimer. A v demižonu není pálenka, ale rostliny.

Příběh pana Latimera se v detailech zdroj od zdroje liší, takže vám ho převyprávím podle toho, na čem se všechny shodly (i když je to nejspíš tím, že se jejich tvůrci navzájem ehm… „inspirovali“). Takže; pan Latimer se prostě na Velikonoce roku 1960 rozhodl, že do toho prázdného demižonu, který se mu doma už nějakou dobu povaluje, zkusí strčit malou rostlinu (konkrétně poděnku, kdybychom tu měli nějaké zapálené přírodovědce), aby viděl, co se s ní stane… Trochu zvláštní, uznávám, na druhou stranu si myslím, že lidé o Velikonocích prováděli i horší věci (třeba někoho ukřižovali a tak).

Ale nemůžu si odpustit poznámku, že pan Latimer ty svátky vzal asi taky trochu moc vážně, když se rozhodl hrát si na Stvořitele místo toho, aby si dal třeba šlofíka nebo popil s kamarády nebo co pánové v jeho věku o Velikonocích dělávají… Nicméně kdo jsem já, abych soudila (ano, je to jenom fráze, protože já pořád někoho soudím, ale tentokrát to myslím vážně), jelikož i některá moje životní rozhodnutí jsou přinejmenším diskutabilní.

Na fotografii vypadá jako takový milý děda, že?

Tak si pojďme ještě říct, že dle dostupných zdrojů ten jeho demižon původně sloužil ke skladování kyseliny sírové. A pan Latimer byl… elektroinženýr?! Jako já nejsem žádný vědátor, ale nemyslím si, že by elektroinženýr potřeboval k výkonu svého povolání kyselinu. Můžeme tedy doufat, že demižon jen od někoho dostal (proč sakra?) a bylo mu zkrátka blbé takový dárek odmítnout. Jé, velká skleněná nádoba. A prázdná? Super, to jsem si vždycky přál.

Možná byl pan Latimer taky jen obyčejný domácí kutil, který chtěl z poděnky a kyseliny (já vím, jak to vypadá, ale řekli jsme si, že to byl elektroinženýr, ne botanik) stvořit nějaké monstrum či co. Nebo ho už omrzela manželka a tak si chtěl vypěstovat milenku. Představte si jeho zklamání, když mu místo šťabajzny à la Posion Ivy vyrostlo takové… křoví.

Tak dál.

Pak si pan Latimer zřejmě našel nějaký jiný koníček, protože demižon dal pod schody a otevřel ho (údajně) až po 12 letech. Nalil do něj trochu vody, čímž veškerá péče skončila a od té doby nechal demižon žít svým životem. Doslova.

Nicméně ruku do ohně za to samozřejmě nikdo nedá, protože vycházíme pouze z informací, které tenhle pán sám vypustil do světa. Takže klidně mohl celou dobu kecat a my mu to žereme ještě v roce 2026. Ale co už.

V každém případě – dle svých slov – se o terárium v podstatě vůbec nestaral, jenom pozoroval, jak se poděnka v demižonu rozrůstá v malý prales a postupem času si tvoří svoje vlastní klima. Jak je spokojená a nikoho a nic nepotřebuje. Tomu já říkám self-sufficiency at its best.

Jak to celé dopadlo?

Terárium vydrželo pod schody celkem 27 let, než se Latimerovi odstěhovali. Bohužel jsem se nikde nedočetla, jestli se demižonek stěhoval s nimi nebo ho v tom domě nechali jako věcné břemeno novým majitelům.

Pan Latimer kdysi v rozhovoru pro Daily Mail uvedl, že by ho chtěl jednou darovat dětem (wow, to ses teda předal, fakt díky, táto)

Jakoby nevíme

…nebo Královské zahradnické společnosti. Jenže to vypadá, že si terárium nakonec spíš vzal hrobu, protože tady všechny stopy (a zároveň i náš příběh) končí. Ale třeba starý pán stále žije, protože mu to s tou Poison Ivy nakonec přece jen vyšlo (a poděnka byla celou dobu jen zástěrka), ona ho napustila nějakým bio eko lektvarem a žili šťastně (i s tím demižonem samozřejmě), ale ne do smrti, protože to se jim díky těm rostlinným dryjákům a biohackingu nikdy nestane (kam se hrabe Bryan Johnson).

Jak se stát panem Latimerem

(ano, tady se konečně dostáváme k tomu, jak si vyrobit to terárko)

Pokud čekáte, že vám poradím, jak se stát elektroinženýrem nebo jak si vypěstovat novou partnerku, tak ne. Sorry.

My si totiž povíme, jak vyrobit rostlinné terárium, i když toho wow efektu, který se podařil panu Latimerovi už nejspíš nedosáhneme. No, nevadí. Experiment je to i tak zajímavý a navíc velice jednoduchý. A protože se blíží Velikonoce, možná i ten prázdný demižonek bude

Pokud toho tolik nevypijete, vystačíte si i s větší lahví (ideálně takovou, která má širší hrdlo, jinak tam veškerý obsah budete muset ládovat pinzetou a provizorním trychtýřkem, což je dost opruz) nebo zavařovačkou. A ne že hned poletíte do Pepca utrácet za nějaké fancy designové sklenice. Jen si pěkně najděte něco doma, tady jste na bio eko blogu.

Konečně jdeme na to

Nutno říct, že pan Latimer se s tím moc nepáral, prostě zasadil rostlinku do demižonu a vyčkával, co bude. Jenže, v 60. létech byli lidé drsní a odvážní. Jako dárky si dávali demižony s kyselinou a prováděli testy na rostlinách. Od té doby jsme jako společnost hodně pokročili; jsme labilnější, křehčí a méně odolní, tak se radši pojistíme a narveme do té sklenice x dalších věcí, abychom si zajistili, že náš projekt skončí happyendem.

Co potřebujeme?

• skleněnou nádobu s víčkem
• písek (jako podklad kamínky a základní vrstvu)
• kamínky větší (na drenáž)
• kamínky menší nebo štěrk (na zasypání mezer mezi většími kamínky)
• kousek geotextilie (aby substrát nepropadával ke kamínkům) a něco na její zatížení (třeba další kamínky)
• aktivní uhlí (aby nám tam všechno neshnilo – jo a bavíme se o uhlí do substrátu, to živočišné si nechte v lékárničce)
• substrát (abychom ty rostliny měli do čeho zasadit)
• rostliny (jinak by to nebylo rostlinné terárium)
• a můžeme přidat i menší dekorace a/nebo přírodniny, abychom si to udělali hezký

Kde to seženeme?

Žijeme v krásné době, takže si můžeme koupit prakticky cokoliv (a kohokoliv), materiál do našeho projektu nevyjímaje. Nooo, a vlastně i hotové terárium, ale to asi nechme být. Hobbymarket je jistota, ale i v zahradnictví (rostliny, substrát, textilie) nebo akvaristice (kamínky, písek) seženeme vše potřebné. Ale protože ta krásná doba znamená i neustále rostoucí náklady na život (nebo si sem dosaďte to, co vás aktuálně štve, ať trochu upustíme páru), zkusíme nejdřív zapátrat doma a v blízkém okolí a třeba se nám podaří získat něco low cost a zároveň (z)upcyklovat, přispět k zero waste a tak dále (víc cizích pojmů k tomuto tématu mě teď nenapadá).

Možná máte kamaráda, který sbírá pokojovky rád se s vámi o ně podělí, či kolegyni vášnivou zahrádkářku (vlastně nemusí být ani vášnivá, hlavně když dá něco zadarmo). Zkrátka, než vyrazíte utrácet, vytěžte svoje přátele a příbuzné, to je vždycky dobrý nápad.

A teď pozor…

Taky se můžete vypravit ven a něco si tam ulovit (obrazně řečeno samozřejmě), nicméně je potřeba zdůraznit, že nejsme idioti (že ne?) a kvůli „udělej si sám“ nedrancujeme přírodu. Takže žádné odlupování kůry ze stromu, vytrhávání lánů mechu, lámání větví atd. Zato kamínek sebraný z pole nebo ulita (hlavně se ujistěte, že je fakt prázdná!), kterou si přinesete z lesa, určitě zhroucení ekosystému nezpůsobí.

Příklad ze života = kde jsem těžila já

A abych nepsala jen strohé poučky s tím, co máte a nemáte dělat, půjdu příkladem a řeknu vám, kde jsem ke všemu potřebnému přišla já. Nejdřív jsem vytěžila želvu – písek totiž používám jako součást substrátu do terária; a pak samu sebe – pro kamínky, štěrk a kousek mechu jsem vyrazila na zahradu a textilii a substrát mám běžně doma (to je pouhé konstatování, ne flex). A tak jediné, co jsem musel koupit, bylo aktivní uhlí a rostliny.

Po shlédnutí několika videí na youtube (jo, ten popis od pana Latimera mi přišel přece jen trochu vágní a jak už jsem uvedla v předchozí části – taky mohl celou dobu kecat) jsem se rozhodla pro fitónii. Jednak byla právě do rostlinných terárií často doporučována, na rozdíl od jiných zelenáčů je docela levná a zřejmě teď asi i dost frčí, protože jsem na ni narazila prakticky v každé prodejně s rostlinami.

K fitonii jsem přidala mini odrůdu monstery (ale ta mi asi za dva týdny chcípla, takže o ní nechci moc mluvit, nicméně byla moc pěkná v tom teráriu ), nějaké přírodniny (prázdnou šnečí ulitu, klacík, kamínky) a pár minerálů, které se mi povalovaly doma a dodaly celému aranžmá příjemný ezo punc.

A co teď s tím?

Podívej se na obrázek níže (zabralo mi fůru času ho vytvořit, tak ne, že ho přeskočíš) a jeď podle něj. Všechno tam nasyp, trochu udusej a nezapomeň, že se rostliny budou rozrůstat, tak jim nech trochu prostoru. A než sklenici/demižon/lahev zavřeš, svůj výtvor trochu zalij. Ale s mírou, nemusí ti to tam plavat jako Noemova archa.

Pak už terárium zavři, umísti třeba na parapet (radši ne na jižní stranu, jinak hrozí, že se ti ta Poison Ivy v létě usmaží) nebo jiné světlejší místo a už jen pozoruj (=nezalévej, neotvírej, nevrtej se v tom). Případně začni vymýšlet historku pro média, až se tvoje terárium proslaví stejně jako demižonek pana L.

Poučky a tipy na závěr

• Nezapomeň, že vlivem vlhkosti a působením různých mikroorganismů se dekorace ve tvém teráriu mohou postupem času poškodit nebo znehodnotit. Takže ukládat si tam sbírku cenných mincí není úplně dobrý nápad.
• Pokud k rostlinám přidáš i nějakou přírodninu (např. šišku) počítej s tím, že tam nevydrží navěky. Dříve či později se začne rozkládat a půjde do kytek.
• V případě, že jsi citlivý estét nebo trpíš nějakou formou OCD, připrav se na to, že terárium nebude vypadat pořád stejně. Něco se rozroste, něco možná umře, materiál si časem sesedne a tak dále.

Dobrá zpráva je, že pokud se ti v terárku něco podělá, vždycky to můžeš napravit nebo začít úplně od znova. Tak s chutí do toho. Nebo i bez chuti, to je fuk.

Tak čau!

Do košíku mezi těch dalších dvacet hovadin, pro které jste sem vlastně ani nepřišli, protože jste původně vyrazili doplnit zásoby něčeho úplně jiného. Třeba toaletního papíru, na který během té nákupní horečky samozřejmě zapomenete a budete se pro něj muset vrátit, jelikož od dob covidu všichni víme, že je to ten nejdůležitější artikl v celé domácnosti.

Ups

Nákup je úspěšně za vámi, utratili jste polovinu rodinného badžetu a máte i ten toaleťák, takže mission accomplished a jde se vybalovat. Bylinku vyndáte z tašky, možná květináček ještě vložíte do nějakého slušivého obalu, aby pěkně ladil s vaším nově nastoleným bio eko clean pure lajfstajlem, položíte ji na linku nebo na okno, aby měla dost světla, pravidelně ji zaléváte, fotíte na instáč, přidáváte hashtagy, zkrátka užíváte si společně strávený čas a možná už přemýšlíte nad tím starým známým „a žili šťastně až do smrti“.

… and downs

V téhle chvíli to nejspíš ještě netušíte, ale ta smrt už je tady, pomalu klepe na dveře, zouvá si boty a z vašeho krásného svěžího koriandru se během pár dnů stává zvadlý, depresivní chudák (to se vám s hajzlpapírem nikdy nestane). A vy se možná ptáte Proč (a pokud se neptáte, tak byste teda sakra měli, zvlášť pokud to není váš první incident, protože je čas, abyste čelili následkům svých blbých rozhodnutí – žádné strachy, na tohle jsem expert ).

Tak já vám to řeknu. Protože kupujete bylinky v supermarketu. Ale nebojte, neznamená to, že se tím pádem dostáváte na spodek společnosti. Pod vámi jsou ještě experti, kterým uschne i kaktus (hahaha). Ne, vážně. Pokud už vám někdy uschnul kaktus, zvažte návštěvu odborníka.

Na koho ten průser hodíme?

Naštěstí žijeme ve společnosti, kde neznalost sice neomlouvá, ale vždycky se najde někdo (jiný), koho ze svých prohřešků můžeme obvinit. Tak na koho to svedeme tentokrát, hm?

V tomhle případě to vypadá na kolektivní fuckup – důvodů rychlé degradace „marketových“ bylinek je totiž hned několik. Začíná to u pěstitele (jak jinak) – bylinky se nechávají růst velmi rychle, navíc v nevhodných podmínkách (mají málo světla, nevyhovující substrát a s velikostí pěstebních nádobek to taky není žádná sláva), o nesprávném způsobu skladování a vystavování teplotním šokům ani nemluvě. To vše vede k vyčerpání kořenového systému, a tím i k postupnému zániku celé rostliny.

Takže ve chvíli, kdy se rostlinka dostane k vám domů, je už vlastně jednou nohou na prkně, i když klame vzhledem. Něco jako vy, když šéfovi tvrdíte, že jste v práci šťastní a spokojení a přitom při odpoledním kafíčku rozesíláte životopisy na všechny strany, heh.

Jak z toho ven?

Dát výpověď a najít si jinou práci. A s těmi bylinkami? No… supermarketovou rostlinku můžete přesadit do lepšího substrátu a doufat v zázrak nebo ji rovnou zpracovat (např. vyrobit si pesto). Což je tak trochu opruz a celý ten nákup vlastně ztrácí pointu. Zároveň – stejně jako mnoho jiných potravin – i bylinky mohou obsahovat pesticidy a jiné nebezpečné látky, kterým je lepší se vyhnout. Abychom sami neskončili jako ti zombíci, že jo.

A úplně nejlepší volbou je se na bylinky z obchodu vyprdnout a vypěstovat si svoje vlastní. Stačí vhodný substrát, květináč (nebo záhon) a pár semínek. Skvělou volbou je pažitka, bazalka, tymián nebo třeba majoránka. I ten koriandr zvládnete.

Tak čauko!

(Všem, kteří čekali, že se dozví nějaké rady a tipy ohledně seznamování se, ať už ekologicky nebo s ekology/ekoložkami, se tímto omlouvám za zklamání.)

Příběh ze života

Možná jste při rozbalování dárků zažili situaci, kdy na vás někdo z vašich blízkých apeloval, abyste netrhali ten papír, protože je to škoda, ještě vydrží a využije se i příští rok. V některých rodinách tahle hláška patřila (nebo možná stále patří) k tradicím stejně jako bramborový salát nebo zdobení stromku. Když jsem byla malá, nějaká udržitelnost mi byla ukradená protože dárky, a později jsem měla zase jiné priority a spořivost brala spíš jako záležitost pro starší generace. My mladý tohle řešit nepotřebujem (zvlášť, když nás ještě živí rodiče, heh). Přece nebudu pořád šetřit jako babi.

Teď je mi přes 30 a šetřím jako babi. A nejde jen o peníze a všeobecnou šetrnost, ale i o ekologii (překvapuje vás to? nemělo by).

Proč jste hrozný člověk

Balení dárků tak, jak ho známe, tedy do ozdobného papíru nebo taštičky, je problémové hned z několika důvodů. Ne každý je šetřílek, a tak velké množství tohoto „obalového materiálu“ končí v popelnici po jednom použití, což já od jisté doby považuji za jeden z největších wtf okamžiků z Vánoc. Možná si říkáte, kdo jsem já, abych soudila, ale v tomto případě na to mám právo, jelikož já v tomhle případě opravdu máslo na hlavě nemám, hehe.

Už jenom představa, kolik energie a zdrojů se vyplýtvá na výrobu něčeho, co se na dárku ohřeje doslova pár minut (pokud kupujete a balíte dárky už v srpnu a myslíte si, že jste skvělý člověk, jelikož vám ten balíček hnije ve skříni o několik měsíců déle, tak pardon, ani tak nejste žádný zázrak) ve mě skoro vyvolává záchvat environmentální úzkosti.

Jako jo, jestli máte potomky, určitě budou z papíru s Tlapkovou patrolou (nebo co zrovna frčí) nadšeni (asi tak 30 vteřin), ale ne každý dárek musí být zabalený takhle. Nebo jim toho nedávejte tolik. Nebo si z toho papíru pak s děckama alespoň něco vyrobte.

Dalším problémem je materiál, respektive z čeho a jak se ten váš fancy papír vyrobí. Pokud to není obal recyklovaný nebo se štemplem FSC (certifikace šetrného lesního hospodaření a odpovědného původu dřevěných výrobků), o to menší smysl dává, abyste ho použili jako jednorázovku.

A když jsme u té recyklace, nesmíme opomenout ty narvané modré kontejnery po Štědrém dnu; většina těch veselých barevných papírů tam totiž nepatří. Proč? Právě kvůli tomu potisku – často se totiž jedná o speciální barvy, povoskování, třpytky atd., což z papíru dělá dále nerecyklovatelný. Takže pokud jste si doteď mysleli, že ulevíte svědomí tím, že dárkový papír alespoň vytřídíte, tady je váš reality check – to co děláte nemá smysl a zbytečně tím v kontejneru zabíráte místo. Není zač.

Jak se stát lepším člověkem, respektive baličem

Hejtu bylo dost, tak se pojďme podívat na to balení.

1. Nebalení

To je rada! Wow. Kvůli tomu jsem to dočetl/a až sem?? Je to tak.

Možná jste čekali nějakou bombu (a možná to trochu bomba je), ale nejjednodušší a nejekologičtější řešení je nebalit dárek vůbec. Jen si to si to představte – ušetříte peníze, čas i nervy (kdo má ještě před Vánoci čas a energii vybírat z padesáti odstínů ozdobných papírů), prostě bájo.

Uznávám, že tato varianta je vhodná spíše pro dospělé, případně pro uvědomělé děti a mladistvé intelektuály, ale i tak stojí za zkoušku (stejně všechny nejvíc zajímá, co je uvnitř toho balíčku). Navíc, pokud obdarovaný předem ví, co dostane, je jenom na místě si to divadýlko s hezkým balením odpustit.

Nebo vyberte takový dárek, který obal nepotřebuje – vezměte své blízké na výlet nebo jim připravte něco dobrého k jídlu (jen ne bramborový salát a cukroví, proboha).

2. Co dům dal

Udělejte obhlídku svého obydlí a zkuste najít vhodný materiál na výrobu pěkného obalu na váš dárek. Může to být třeba popsaný papír (ale buďte opatrní, asi nechcete aby obdarovaný viděl váš výpis z účtu nebo úryvek z deníčku), starý plakát, výplň, která vám přišla v nějakém balíku, letáky, noviny… Bizár? Trochu. Ale rozhodně eko.

3. Co dal někdo jiný

Tento způsob balení dárků je můj oblíbený (hlavně proto, že je zadarmo, haha). Jakmile se ke mně dostane nějaká dárková taštička, pěkný papír, stužka, nasyslím to do skříně a vytáhnu při nejbližší příležitosti. A pak můžu machrovat. Chlubit se cizím peřím a tak dále.

Možná si říkáte, jestli někoho třeba neurazí, když dostane dárek zabalený v něčem, co vám před pár měsíci sám dal. Asi takhle – vy si pamatujete, jakou taštičku jste kdy komu dali? Já rozhodně ne. A pokud vy ano (to si vedete nějakou evidenci, tabulku v excelu nebo?) … jako sorry, ale asi byste si měli najít nějaký normální koníček.

Á propos, pokud se někdo urazí kvůli takové pitomosti, tak prostě příští rok nic nedostane. Kruté, ale takový je život a ta ekologie se sama neudělá.

4. Sbohem a šáteček

Říká vám něco furoshiki? Mně před pár měsíci taky ne. Ale strejda Google ví všechno a já díky tomu můžu dělat chytrou. Jedná se o způsob balení do šátku – techniku, která pochází z Japonska a je až překvapivě snadná. Tedy pokud nemáte obě ruce levé. nebo pokud nemáte ruce vůbec.

Použitý šátek pak obdarovaný může dál využít, ať už na nošení nebo zabalení dalšího dárku. A kde vzít šátek? V second handu, u sebe ve skříni nebo u někoho jiného ve skříni (hlavně se nejdřív dovolte majitele, než mu šáteček sbalíte, jo?).

A pokud vás furoshiki nezaujalo nebo máte fobii ze šátků, dárek zabalte do plátěného pytlíku, který také nabízí mnohé využití v domácnosti obdarovaného. A pokud si pytlík sami ušijete a třeba tím ještě i upcyklujete nějaký zbytek látky, zasloužíte si titul TOP Balič roku.

5. Lepší papír

Je docela dobře možné, že vám ani teď není žádný z mých návrhů dost dobrý (tak já už nevím, co byste ještě chtěli), protože nedáte dopustit na papír. V tomto případě se buď vraťte ke třetímu bodu a využijte metodu „co dům dal“ nebo zvolte recyklovaný/recyklovatelný papír. Sice jej neseženete v tolika barvách a všemožných designech, ale účel rozhodně splní. A pokud vás jednoduchost hodně trápí – můžete si ho tematicky dozdobit: pokreslit, popsat nějakými vzkazy nebo přáními, polepit atd. Spokojení?

6. Na všechno kašlu.

Abychom za tím vším udělali takovou negativní tečku a zachovali tak vibes z úvodu, nadhodím, že úplně nejvíc eko by bylo vykašlat se na dárky úplně. Na stromek. A na Vánoce. Ale chápu, že ve většině domácností je tato varianta tabu. Tak aspoň to balení, jo? Dík.